Jindřiška, narozena 1970, bez domova od 1996

Jindřiška vyrůstala sama s matkou a pěti sourozenci. Od deseti let pak žila v dětském domově. Její maminka neměla dostatečné finance, aby se o ní a o ostatní sourozence postarala. V dětském domově žila do svých patnácti let, kdy fyzicky napadla ředitelku dětského domova. Na základě této události byla přesunuta do výchovného ústavu. Na dětský domov vzpomíná v dobrém.

Při výchovném ústavu pracovala v restauraci, pomáhala umývat nádobí. Tyto práce byly za dobré chování. Za vydělané peníze si mohla něco málo pořídit, ale jak Jindřiška říká, byla hlavně ráda, že může alespoň na chvilku opustit zdi výchovného ústavu. Jindřiška dosáhla jen základního vzdělání.

V osmnácti letech byla propuštěna z výchovného ústavu a vrátila se za maminkou, kterou za celých osm let neviděla, ale dopisovaly si. U maminky bydlela a začala pracovat na brigádnickou smlouvu v „Pacofce“, podniku na výrobu dutinek na nitě apod.

Ve stejné vesnici, kde Jindřiška žila, potkala chlapce, do kterého se zamilovala, otěhotněla a po pěti měsících vztahu se za něj provdala. S manželem měla dceru a syna. Po několika letech odešla ze společné domácnosti a děti soudně zůstaly s otcem. Důvodem odchodu bylo fyzické napadení Jindřišky manželem. Jelikož neměla kam jít, tak souhlasila s možností, že děti zůstanou svěřeny do péče jejich otce, i když uvedené rozhodnutí nebylo pro Jindřišku nikterak jednoduché. Manžel měl problém s alkoholem, proto mu byly děti následně odebrány. Jelikož Jindřiška neměla v té době stále zajištěné adekvátní bydlení ani pravidelný příjem, nemohla si zažádat o svěření svých dětí do péče. Od doby rozchodu se svým manželem, resp. opuštění společné domácnosti žije Jindřiška na ulici.

Jindřiška by si přála bydlet, pak by prý všechno šlo lépe…

 

Jindřiška, born 1970, homeless since 1996

Jindřiška was growing up with her mother and five siblings, but since the age of 10, she lived in a children's home. Her mother didn't have enough money to take care of her and all her siblings. When she was 15, she had to leave the children's home, because she physically assaulted its headmistress. She was transferred to a detention home because of this incident. She has fond memories of her time at the children's home.

While staying at the detention home, she worked at a restaurant, where she helped with dish washing. Children got these jobs for good behavior. They could spend the money they earned to buy something small for themselves, but as Jindřiška says, she was happy just for being allowed to go outside the detention home walls, at least for a while. Jindřiška didn't go beyond elementary school in education.

When she was 18, she was released from the detention home, and returned to her mom, whom she had not seen for 8 years, but they were exchanging letters. She then lived with her mom and started working on a brigade work contract in „Pacofka“, a factory producing sewing thread reels and similar goods.

In the same village where Jindřiška lived, she met a boy and fell in love with him. She got pregnant, and married him after a five month long relationship. They had a son and a daughter, but after a few years, she left their common household, and a law court decided to leave the children with her husband. Jindřiška decided to leave her husband after he attacked her physically. She had no place to go, so she agreed with the decision to leave the children with their father, although this decision was by no means easy for her. Her husband had problems with alcohol, so the children were later taken away from him. Jindřiška had neither adequate housing, nor a regular income, so she couldn't request her children to be placed into her care. She has been homeless since the divorce, or more precisely since she left their common household.

Her wish is to have a place to live, everything would be so much easier then…